Macha Méril

Macha Méril

Dátum narození: 3.9.1940
Místo narození: Rabat, Maroko


Biografie

Francouzská herečka Macha Méril má kořeny v nejvyšší aristokracii carského Ruska a pochází z významného šlechtického rodu Gagarinů. Jejím otcem byl kníže Vladimir Anatoljevič Gagarin (1887-1946), jehož rodokmen se hemží řadou významných politických osobností ruské historie, on sám ale vystudoval agronomii, matka Maria Vselovodovna Bělská (1904-1993) pocházela z ukrajinské velkostatkářské rodiny. Macha Méril, vlastním jménem Maria Vladimirovna Gagarina, se narodila v Maroku, kde tehdy rodina žila v exilu, poté, co otec zemřel na tyfus, odešli do Paříže. Po střední škole začala Macha Méril studovat literaturu na Sorbonně, současně ji ale lákalo divadlo, univerzitu nedokončila a získala hereckou průpravu u významného divadelního pedagoga Charlese Dullina. Před kamerou se objevila poprvé v Rohmerově filmu ZNAMENÍ LVA (Le signe du lion, 1959), vzápětí dostala hlavní roli ve filmu HŘEJIVÁ RUKA (La main chaude, 1959) režiséra Gérarda Ouryho. Tady měla původně se svým manželem Jacquesem Charrierem hrát Brigitte Bardot, ta ale byla v té době těhotná a Ouryho volba padla na začínající herečku, jíž zároveň vymyslel pseudonym Macha Méril. Z dnešního pohledu je kuriózní jeho argument, že jméno Gagarin si nikdo nebude pamatovat. V roce 1959 odjela do Spojených států, kam ji pozval významný fotograf Henry Wolf pracující pro časopis Harper's Bazar. V New Yorku Macha Méril začala studovat herectví na slavné škole Actors Studio a objevila se v několika televizních pořadech, v roce 1961 byla ale povolána zpět do Francie, aby vytvořila sourozenecký pár s Marinou Vlady v romantické komedii ROZKOŠNÁ LHÁŘKA (Adorable menteuse, 1962) režiséra Michela Devilla. Velké role jí pak nabídli další významní režiséři jako Roger Vadim (LÁSKA NA POLŠTÁŘI - Repos du guerrier, 1962) nebo Luis Buñuel (KRÁSKA DNE - Belle de jour, 1967). Naši diváci se s ní mohli seznámit také díky německému westernu PETROLEJOVÝ PRINC (Ölprinz, 1965), kde hrála mladou dívku Lizzy. Nejvíce ji ale proslavil Godardův provokativní snímek VDANÁ ŽENA (Une femme mariée, 1964), v němž vytvořila hlavní roli nevěrné vdané ženy. Film byl uveden na festivalu v Benátkách a Macha Méril za něj získala cenu udělovanou mladým nadějným herečkám Prix Suzanne Bianchetti. V roce 1966 byla též hostem na Mezinárodním filmovém festivalu v Karlových Varech. Mezitím se v roce 1967 provdala za italského režiséra a producenta Giana Vittoria Baldiho (*1930) a díky tomu častěji točila v Itálii, zvláště v 70. letech. Připomeňme alespoň film JSME VŠICHNI V PROVIZORNÍ SVOBODĚ (Siamo tutti in liberta provisoria, 1971), v němž vytvořila manželský pár s Riccardem Cucciollou, nebo thriller TMAVĚ ČERVENÁ (Profondo rosso, 1975). Pod režijním vedením svého manžela G. V. Baldiho natočila například snímek POSLEDNÍ DEN ŠKOLY PŘED VÁNOČNÍMI SVÁTKY (L'ultimo giorno di scuola prima della vacanze di Natale, 1974). S Baldim se po několika letech rozvedla, znovu častěji točila ve Francii a se svou celoživotní přítelkyní Annou Karinou se setkala ve filmu ČÍNSKÁ ČTVRŤ (Chinesisches Roulette, 1976), kde hrála němou vychovatelku Traunitz. Prvních dvacet let své kariéry byla Macha Méril výhradně filmovou herečkou, až v osmdesátých letech začala častěji spolupracovat s televizí a výrazně se prosadila také v divadle. Při práci na filmu DUET PRO JEDNOHO (Duet for One, 1986) se seznámila s významným sovětským režisérem Andrejem Končalovským, pod jehož vedením později hrála v Théâtre de l'Odéon (Racek od A. P. Čechova). Za postavu botaničky ve filmu BEZ STŘECHY I BEZ ZÁKONA (Sans toit ni loi, 1985) byla nominována na prestižní cenu Cézara. Další zajímavou příležitost v podobě úlohy zpěvačky mezinárodního pěveckého souboru v koprodukčním dramatu SCHŮZKA S VENUŠÍ (Meeting Venus, 1991). Mezitím během 80. let vytvořila vedlejší role i ve filmech dalších slavných režisérů jako byli Claude Lelouch, Claude Miller nebo Robert Enrico. Od devadesátých let se ve filmu objevuje jen výjimečně, často ale účinkuje v televizi, objevila se například v řadě rodinných seriálů různých kvalit, z nichž některé byly uvedeny i u nás (LÁSKA A MOŘE - Méditérranée, 2001). Před filmovou kamerou se objevila zatím naposledy jako paní Girardonová v komedii ZLATO (Trésor, 2009). V posledních letech se vyjadřuje také k politickému dění, prosadila se i jako spisovatelka, zvláště prosluly její kuchařské knihy, vydala též tři autobiografie. Nadále hraje i divadlo a v roce 2007 obdržela prestižní divadelní cenu Prix Raimu za svůj výstup ve Wildově hře Jak je důležité míti Filipa v Théâtre Antoine. Za poslední desetiletí své bohaté kariéry získala Macha Méril několik státních vyznamenání, dostala Řád za zásluhy a Řád umění a literatury udělovaný ministerstvem kultury, nakonec obdržela i nejvyšší francouzské státní vyznamenání, Řád Čestné legie. V nedávné době koupila Macha Méril malou farmu v jižní Francii, kde v soukromí píše knihy, často se ale vrací i do Paříže.

Zdroj: ČSFD.cz